Albánie s Kudrnou 2015

27. února 2016 v 13:14 | Tereza |  Cestování

Albánie s Kudrnou 2015

Jeden z nejkrásnějších, ale také nejnáročnějších zážitků v mém životě, kde jsem se zamilovala nejen do nádherné přírody. :) Původně bylo v plánu Španělsko, ale z toho nakonec sešlo a tak jsem se vydala do divokých hor v Albánii se svým strejdou a jeho (už brzy) ženou. Jeli jsme s cestovkou s názvem CK Kudrna, kterou mohu jedině doporučit, určitě to nebylo naposledy. Zde si můžete přečíst den po dni mých útrap, přírodních krás a spousty jiných zážitků.
Příjemné čtení!

0. Den- 17.8 2015


Zhruba v osm hodin večer jsem se rozhodla jít balit. Je fakt, že kvůli místu v batohu přemýšlíte i nad tím, jestli dát do kapsičky jednu ušní tyčinku navíc a jestli tam narvat ještě jedny kalhotky. Vlastně nevíte, do čeho jdete, absolutně netušíte, co vás daleko od domova čeká a jestli to vůbec přežijete. Nicméně jsem zabalila, jeden velký batoh, jeden VELKÝ příruční batoh a krabici s jídlem. Pak když se postavíte, krosna se 14 kg na zádech, vepředu příruční batoh a v rukách vaše strava na dalších 14 dní, tak si prostě pomyslíte, že tam umřete. S nervama a nastartovanou cestovní horečkou zalehnout a spát.


1. Den- 18.8 2015

Na tuhle výpravu jsem se vydala se svým strejdou a jeho přítelkyní, kolem nás všech byl viditelný mráček natěšenosti a nervozity zároveň, už při cestě k autobusu. První navazování očních kontaktů, tuny zatím neznámých, ale už teď sympatických tváří a hurá do autobusu na dlouhou cestu provázenou jen myšlenkami na nejvhodnější polohu při pokusech o spánek a představách zážitků, co nás čekají.

2. Den- 19.8 2015

Ráno už jsme se ocitli na Balkáně a zastavili se ve městě Tetovo, navštívili krásně malovanou mešitu a dali si výbornou zmrzlinu v místní kavárně. Poté přesun do pohoří Bistra nad Mavrovským jezerem a první výlet do okolí, začínajíc výšlapem sjezdovky a zkoušky našich sil. Večer přespání na břehu jezera, trochu obeznámení s členy zájezdu a první vaření Dobrých hostinců a polívek do hrnečku.


3. Den- 20.8 2015


Hraničním přechodem se již setkáváme s Albánií. Nákupy ve městě Peshkopi, kam se náš milovaný autobus už nedostane a proto nastává první adrenalinový zážitek aneb jízda furgonama, místní albánské "terénní" dodávky. Představte si tu nejkamenitější cestu, spousta srázů a tu "terénní" dodávku, která ani náhodou není terénní dodávkou. Takže první zážitek, 40 kilometrů vyskakujícího srdce z hrudi a příjezd do národního parku Lures, proslulý svými 11 horskými jezery, které nás čekaly další den. Tam na nás vykukoval horský hotel, překvapivě hezký, s možností studené sprchy a večeře či snídaně. Nocování bylo pro pár jedinců možné i v hotelu, ostatní se utábořili vedle na loučce. Při zářícím nebi první táborák, zpívání písní a kouzelná atmosféra.


4. Den- 21.8 2015

Brzy ráno se vydáváme po bývalé vojenské silnici k horským jezerům, poprvé zcela natěžko, se vším, co potřebujete na další dva dny. První vnitřní boj batoh versus vy. Po největším jezeru Ligeni i Madh a koupačce vyrážíme vstříc našemu dnešnímu utáboření nedaleko salaše, kde bude pitná voda a možnost ochutnat místní sýr.


5. Den- 22.8 2015

Ráno začínáme strmým výstupem do průrvy na hřebeni Deja. Za průrvou už scházíme jen dolů, ke sjízdné cestě, kde nás opět budou čekat furgony. Po dalších drobných nákupech u vesnice Macukull se setkáváme s autobusem, kde můžeme přebalit věci, doplnit jídlo a připravit se na (Teď už vím, že to byla nejnáročnější túra, co jsem zažila) další výlet, dvoudenní přechod Skanderbegových hor.

6. Den- 23.8 2015

Po krásném večeru, opět provázeným miliardou hvězd na obloze, jsme šli nádhernou cestou podél řeky s mnoha zajímavě stavěnými mosty, zhruba 2 hodinky k Červené salaši, přičemž nás cestou potkala překážka v podobě padajících kamenů díky stavbě silnice nad námi, takže jsme byli nuceni zvolit jinou alternativu cesty. Honza (Jeden z vedoucích) zvolil přímý výstup nahoru, což znamenalo držet se jako klíště všeho, co bylo po ruce, aby vás batoh nepřevážil dolů ze srázu. Bylo to spíš takové plazení se po úplně strmém kopci vzhůru. Pak byla u salaše krátká pauza, nemohla jsem si nevšimnout bagru, který tam byl pro místní děti na hraní. Při cestě na vrchol nás zastihl déšť, ale dobrá nálada neupadala. Později nás čekala ještě jedna překážka, tentokrát se adrenalin do krve nahrnul ještě mnohem více, velká průrva, kde bylo potřeba natáhnout lano a tím pádem si trochu zahorolezčit. Nikdo neumřel. Dobrý. Po doplnění vody poslední půlhodina k vrcholu. Člověk by čekal, že když se trmácí celý den, aby spatřil vrchol a především nádherný výhled i s mořem, že mu to sakra počasí umožní. Umožnilo, tak na tři minuty po naprosté mlze a zimě. Ale i tak jsme byli všichni šťastní, že jsme na vrcholu. Pak to opadlo, když nám oznámili, kudy půjdeme dolů, a když nám řekli, že k tábořišti je to ještě tak 9 kilometrů po silnici. Ale přece jsme drsňáci, všechno zvládneme, že ano. Po postavení stanů a odměně v podobě pivka jsme všichni rádi padli do spacáků.



7. Den- 24.8 2015

Po úzké silničce pro nás ráno přijel autobus, obdiv řidičům, zasloužili si flašku Skandenberga. Jeli jsme do historického města Kruje a poté na zasloužený odpočinek k nejznámější písečné pláži u letoviska Tale. Vyvalování, osvěžující koupání v moři, moje vysněná pizza a navečer opět přesun zpátky do vnitrozemí, do kempu pod hrází přehrady Komanit na řece Drin. Záchod, možnost večeře, příjemné civilizované prostředí.

8. Den- 25.8 2015

Ráno nás čeká balení se na čtyřdenní výpravu, do nejdivočejších albánských hor, do pohoří Prokletije. Začíná plavbou trajektem po jezeře Komanit, na kterou jsem se těšila, nesmírně fotogenická cesta, skákání přímo z lodi do studené vody, pohoda a odpočinek. Kratší jízda furgonama do osady Rragam a pak 2 hodiny do kopce k tábořišti. Po postavení stanů, jedinci, kteří překypovali energií, si dali ještě večerní výšlap do sedla, aby spatřili, jak se slunce otírá o vrcholy hor a zalévá je červánkovou barvou. A aby toho nebylo málo, pár dobrodruhů se domluvilo, že vstanou ráno před pátou a půjdou trochu jinou trasou, aby zdolali Jezerec, nejvyšší horu a s námi se setkali až později, ke konci nastávajícího výletu, u malého jezírka. Odtamtud to byla asi 30 minutová cesta k tábořišti krásným, kamenitým údolím. Tam byli místní trošku zaskočení naší návštěvou, tím trošku myslím několik nevrlých psů a přátelského osla, ke kterému se váže hezká historka. K ránu bylo slyšet divných zvuků a nadávek, byla to Janča. Osel byl až moc přátelský, obvázal Janče stan lanem, které mělo být upevněno ke kameni, a odtáhl si Janču skoro nakonec tábořiště. Polámaný stan, vyděšená Janča, šťastný osel.



9. Den- 26.8 2015


Vyrážíme po vápencových svazích s krásnými loučkami směrem do údolí Theth, kde se těsně před strmým sestupem dokonce objevil ukazatel. Theth, po červené, 2 hodiny 45 minut. Jelikož je to téměř jeden z posledních výhledů, nikdo nikam nespěchal, přestávek na oběd přibývalo a byla to pohodová cesta dolů. Spali jsme u místního hotelu na zahradě, kde jsme opět měli možnost se osprchovat, koupit si večeři a snídani s místními pochutinami a večer posedět u ohně.




10,11.Den- 27.8, 28.8 2015


Čeká nás poslední putování v horách, nejprve hezký vodopád, poté 5 km k laguně Blue Eye, která pro mě byla jedním z nejhezčích výletů. Nádherná laguna s tyrkysovou, průzračnou vodou, která měla 9°C a do které se pár jedinců včetně mě rozhodlo skočit a zabít se, ne dobře, jen lehká zástava srdce. Ale osvěžení to bylo perfektní. Opodál bylo krásné "stromové městečko", poseděli jsme téměř v korunách stromů, kde byla malá restaurace. Objednali jsme si výborné lívance s medem a sbírali síly na poslední výstup do hor. Tím, jak jsme zpohodlněli, a byli jsme odpočatí s plnými žaludky, byl výšlap o to horší. Okolo 2 a půl hodiny trmácení se lesem na malou loučku, odkud byl vidět náš poslední cíl, aneb hospůdka s nádherným výhledem. Doteď si pamatuji, jak jsem stála na malé zídce a vychutnávala si poslední výhled na hory a na zapadající slunce. Nechtělo se mi pryč. Potom co jsme si mysleli, že je náš výlet téměř u konce, nás čekala ještě 10 km nudná cesta po asfaltce. Naštěstí jsme odchytili stopováním dodávku, do které jsme se všichni naskládali i pře to, že tam byla míchačka a plno dalších věcí. Taky jeden z nejlepších zážitků, rychlá jízda na korbě, vítr ve vlasech a euforie. Nebyl nikdo, kdo by se nesmál. Dovezli nás přímo až k našemu autobusu a dnešnímu spaní u známého našich vedoucích, na velké zahradě, kde byla k dispozici sprcha i záchod. Někteří večer ještě zapíjeli slavnostně to, že přežili, NĚKTEŘÍ zalehli a spali jako zabití.




12. Den- 29.8 2015


Brzy ráno velké přebalování na cestu k moři a na cestu domů. Přibližně 4 hodinová cesta autobusem k celodennímu odpočinku u moře a užívání si posledních chvil v Albánii, s prohlídkou dalšího historického města Kotor, které mělo naprosto ojedinělou atmosféru. Když jsme přijeli, tak půlku dne jsme vážně strávili jen válením se na pláži, pitím piva a plaváním v moři, ale potom jsme se vydali do města, už se stmívalo, takže vypadalo ještě mnohem lákavější prozkoumávat temné uličky a bary. Zakotvili jsme v baru, kde měli Staropramen, takže místo zakončení večera bylo jasné. Hráli nám jen osmdesátky a devadesátky, vyžebrali jsme Jacka Danielse, kterého jsme původně mysleli, že vůbec nemají. Perfektní. Pak pomalým krokem zpátky, v očích kolemjdoucích se odrážela světla pouličních lamp a jejich lehká chůze značila pár sklenek vína v hrdle. Sraz s ostatními u autobusu a dlouhá cesta domů. V hlavě mi hrála pouliční hudba a miliony světel, které ozařovaly moře, mi dávaly pocit, že odsud nikdy nechci odejít.




13. Den- 30.8 2015
Příjezd do Prahy až kolem deváté večer, velké loučení se všemi, dávání kontaktů a smíření s tím, že zase přibudou starosti. Na druhou stranu, pouštět vodu z kohoutku, chodit na normální záchod a vařit si něco jiného než Dobrý hostinec, to je příjemná změna! Ještě teď mi v hlavě občas proběhne myšlenka, zda mám dneska kde spát a jestli mám dostatek vody. Od Albánie už přežiji všechno. Děkuji CK Kudrnovi za zážitek na celý život a děkuji všem lidem, co to prožívali se mnou. A příští rok Rumunsko!
Na viděnou,

Albánie Srpen 2015

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Je pro Tebe Albánie lákavé místo?

Ano
Ne

Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 7. března 2016 v 19:24 | Reagovat

Fotky jsou tedy fantastický, Albánie je krásná :-) děkuji za krásný článek ;-)
Kudrnu znám, i když jsem s ním nikde nebyla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama