Poezie

Barvy podle "umělce"

21. října 2016 v 18:14 | Tereza


Pařížská modř v oceánu,
tyrkysové paví pero,
proč by se Vám, milé barvy,
rozlišovat chtělo?

Růžové tváře, veliké oči,
v nichž často mládenci se topí,
čárá urputně na plátno rudé skvrny bezesměrný...
Takhle vypadá obyčejný den,
jedný umělkyně nevěrný!

Rudá, krvavá, nachová,
symbol touhy,
v barvách se neschová,
vystupuje do popředí.
Kdy se hříšné myšlenky,
hravé fantazie zjeví?

Maturita

18. září 2016 v 11:56 | Tereza


Maturita na krku, v hlavě se nic neděje,
vítr šeptá do ouška, vrať se zpět do postele!

V rukou držím horký čaj,
co je to ten jinotaj,
a proč bych měla číst Máj?

Na některé otázky nemá cenu se ptát,
jak to tak vidím, přátelé, jdu zase hezky spát.


Moje básně prej postrádaj rytmus, hm, asi to tak bude.
Ale vůbec mi to nevadí.
Dále si můžete povšimnout toho, že studuji graf. design, aneb Malování nic nepřekoná! ↑↑



Postel

5. srpna 2016 v 16:10 | Tereza



Marně Tě hledám vedle sebe,
ve snu mě hladíš po tváři,
ano, myslím Tebe,
najít se mi Tě nedaří.

Dlaní šátrám po posteli,
ke komu se já teď zkutám?
skřítci mi to pověděli

a já už skoro nedutám.

Bouřka

23. června 2016 v 18:52 | Tereza




Nebesa se zatahují,
vlny bitvu chystají,
všichni domů utíkají,
nikdo se tím netají.

Blesky září v očích dětí,
déšť bubnuje do oken,
mořské panny pláčou štěstím,
v oceánu hlubokém.

Děti noci

6. června 2016 v 14:20 | Tereza


Déšť bubnuje, mlha se zvedá,
do noci vstupuje, postava bledá.

Luna, hvězda či noční tvor?
Kdo přichází do tmy z hor?

Vlci vyjí, kdo z koho?
Soupeřů je málo i mnoho.

Nikdo z nás už není v moci,
jsme a budem děti noci.

Na kolenou

17. května 2016 v 18:39 | Tereza

Kamenná tvář, hluboké oči,
svět už se mi zase točí.

Horko, vášeň, tvůj dech na mém krku,
to všechno způsobíš, bez doteku.

Padl rozkaz, beze slova,
snad si nohy vzpomenou,
v dálce slyším zas a znova,
chci Tě na tvých kolenou.

Touha

11. května 2016 v 14:58 | Tereza
Má oblíbená Sugr mě inspirovala se vrhnout do nějaké té poezie:)
Není to úplně můj šálek kávy, tak snad budete shovívaví




Nahé duše, nahá těla,
co když touha zevšedněla?
Nepřestáváš hladit s něhou,
po té co se těla vzedmou.

Pot, chtíč a tvá slova
budu Tě chtít zas a znova.
 
 

Reklama